Sléz maurský (Malva mauritiana)

je dvouletá i víceletá rostlina, která se však u nás pěstuje jako jednoletá. Olistěná lodyha dosahuje výšky až 1,5 m. Květy jsou poměrně velké a mají krásně fialovomodrou barvu. Jeho přirozeným teritoriem výskytu je celé středomoří, jak jižní Evropa, tak severní Afrika. V severní Africe se květy slézu používaly na barvení látek.

Více informací o Slézu maurském: http://www.spektrumzdravi.cz/slez-maursky-malva-mauritiana

Hadinec obecný (Echium vulgare)

je léčivá dvouletá bylina z čeledi brutnákovitých.

    V prvním roce rostlina tvoří pouze listovou růžici. Ve druhém roce její přímá lodyha dorůstá výšky až 100 cm a vykvétá. Listy jsou úzce podlouhlé, přisedlé. Květy uspořádané ve vijanech vyrůstají z úžlabí listů. Jsou oboupohlavné, osově souměrné, zpočátku růžové, časem mění barvu k fialové až modré barvě. Albinotická varianta s bílými květy je vzácnější. Ze zvonkovitého květu vyčnívají dlouhé tyčinky. Kvete od května až do října, plodem jsou trojhranné tvrdky. Rozeklaná čnělka květu připomíná hadí jazyk a starší květ hlavu hada - odtud pochází jméno rostliny. Všechny zelené části rostliny jsou pokryty trichomy.

Kostival lékařský (Symphytum officinale)

je léčivá rostlina z čeledi brutnákovitých. Lidově se této rostlině říká také medunice, černý kořen, volský jazyk, lupen sladký nebo kobylí mléko.

    Kostival lékařský je 60-100 cm vysoká vytrvalá bylina. Lodyha je přímá, ve vrchních partiích je větvená. Listy jsou umístěny střídavě, mají vejčitě kopinatý až kopinatý tvar, jsou chlupaté. Z rubové strany listů je velmi výrazná žilnatina. Květy jsou v dvojvijanech, mají pětičetnou souměrnost. Okvětní lístky mají barvu v odstínech načervenalé, fialové, modrofialové a červenofialové (vzácně i růžové a bílé). Kvete od května do července. Plodem kostivalu lékařského jsou lesklé tvrdky. Jedna rostlina obsahuje až 800 semen.

Více informací o Kostivalu lékařském: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kostival_l%C3%A9ka%C5%99sk%C3%BD

Kopretina (Leucanthemum Mill., 1754)

 je rod přibližně 33-70 druhů rostlin z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae). Název kopretina patří mezi novotvary vytvořené v 19. století Janem Svatoplukem Preslem. Vědecké jméno je odvozeno od slov „leukos“ (bílý) a „anthemon“ (květina).

    Jedná se o dvouleté až víceleté byliny. Listy jsou jednoduché, střídavé, celistvé až zpeřeně členěné. Okraj listové čepele je vroubkovaný, pilovitý nebo zubatý. Jsou to rostliny jednodomé, květy jsou jednopohlavné nebo oboupohlavné. Jsou sdružené do květenství zvané úbor, který je jednotlivý na vrcholu lodyhy či na konci větví. Na bázi úboru jsou 2–3 řady zákrovních listenů. Na okraji úboru jsou bílé až narůžovělé jazykovité květy, které jsou většinou fertilní a samičí, vzácně oboupohlavné. Zbytek úboru vyplňují květy trubkovité, které jsou žluté a oboupohlavné, srostlé z 5 korunních lístků, dole tvoří korunní trubku, nahoře jsou volné konce vytvářející 5 cípů. Kalich chybí nebo je přeměněn v kališní lem. Tyčinek je zpravidla 5. Semeník je spodní, srostlý ze 2 plodolistů, obsahuje 1 vajíčko. Plodem je nažka s 10 podélnými žebry oddělenými téměř černými rýhami. Chmýr chybí, u nažek z jazykovitých květů je někdy přítomen kališní lem.

Více informací o kopretinách: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kopretina

Úročník bolhoj (Anthyllis vulneraria)

je silně aromatická bylina, vysoká 5 – 40 cm. Lodyha je jednoduchá, častěji rozvětvená. Jeho listy jsou lichozpeřené, konečný list je větší než ostatní. Květ má žlutou barvu. Kvete od května do července.

    Jeho rozšíření je skoro celá Evropa, včetně Islandu (kromě nejsevernějších a nejvýchodnějších oblastí kontinentu), severní Afrika, Etiopie, Malá Asie, Zakavkazsko, snad i Himálaj. Zavlečen do Severní Ameriky. U nás se vyskytuje roztroušeně od nížin až do hor.

    Roste na loukách a pastvinách, na mezích, v lesních lemech, kolem silnic a na železničních náspech, především na vápenci.

   Více informací o Úročníků bolhoj na: https://cs.wikipedia.org/wiki/%C3%9Aro%C4%8Dn%C3%ADk_bolhoj

Hvozdík kartouzek (Dianthus carthusianorum)

je vytrvalá bylina, která u nás běžně roste na suchých loukách a mezích a kvete nachovými nebo tmavě růžovými květy. Dříve se řadila do čeledi silenkovitých, dnes do čeledi hvozdíkovitých.

    Víceletá trsnatá rostlina. Lodyhy jsou přímé, nevětvené, lysé a nahoře čtyřhranné. Listy čárkovité a špičaté, 2-5 mm široké (přízemní jsou užší), na okraji drsné, odstálé a na bázi krátce pochvovitě srostlé. Kvetoucí lodyhy jsou 10 až 50 cm vysoké. Na lodyze se z pravidla nachází jeden květ, občasně může být i více květů (svazeček 2-6 květů). Kalich je válcovitý, 14-18 mm dlouhý, lysý a nahoře červenohnědý s pěti trojbokými zuby. Koruna je červená, nachová, vzácně bílá, s pěti okvětními lístky, které jsou 6-12 mm dlouhé a vpředu zubaté. Tyčinek je 10, prašníky jsou tmavě fialové. Plodem je tobolka. Kvete od června do srpna.

    Více informací o Hvozdík kartouzek: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hvozd%C3%ADk_kartouzek

Kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris Bus, non L.)

    Kontryhel je léčivá rostlina z čeledi růžovitých. Kontryhel obecný je souborný název pro několik desítek velmi podobných a systematicky často problematických druhů, z nichž nejběžnější je kontryhel žlutozelený (A. xanthochlora), kontryhel holý (A. glabra) a kontryhel pastvinný (A. pastoralis).

    Je to vytrvalá bylina s dlouhým oddenkem, pokrytým zbytky odumřelých listů, z něhož vybíhá bohatá přízemí růžice dlouze řapíkatých, poměrně tuhých, v obrysu ledvinitých 9-11laločnatých listů, které jsou svrchu lysé, na spodní straně řapících ochlupené, v mládí charakteristicky řasnatě složené podél hlavních žilek. Lodyha je 10 - 30 cm vysoká, vystoupavá až přímá a v horní části větvená. Drobné žlutozelené kvítky tvoří koncová vrcholičnatá květenství podobná klubku. Květy jsou pravidelné, odoupohlavné, se čtyřmi kališními i korunními lístky. Tyčinky jsou také čtyři, jeden pestík dozrává po oplození v nažku, uzavřenou v češuli. Kvete vytrvale od května do září. 

    Více informací o Kontryhelu obecném: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kontryhel_obecn%C3%BD

Hrachor luční  (Lathyrus pratensis)

    Je to žlutě kvetoucí popínavá rostlina, často ke spatření na loukách kde je vysévaná společně s travinami a slouží jako vydatné krmivo pro domácí býložravá zvířata.

    Rod hrachůrů je velice hojný. 

    Více informací o Hrachoru lučním: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hrachor_lu%C4%8Dn%C3%AD

Rákos obecný (Phragmites australis)

je velmi statná vytrvalý tráva dorůstající 1 - 4 m (někdy až 6 m).

    Rákos má podzemní, větvené až 4 m dlouhí oddenky, kterí v bahnité půdě vyhánějí až 10 m dlouhí kořenující výhonky. Z nich v uzlinách vyrůstají silná vzpřímená stíbla s široce čárkovitými až 0,5 m dlouhými listy. 

   Více informací o Rákosu obecném: https://cs.wikipedia.org/wiki/R%C3%A1kos_obecn%C3%BD

Hloh jednosemenný (Crataegus monogyna) - Hloh obecný (Crataegus laevigata DC syn. oxyacantha)

    Oba druhy mají velice podobnou stavbu částí těla a také léčivé účinky. Rostou jako keře a nebo také jako menší stromy s trnitými korunami. Střídavé řapíkaté lesklé listy má hloh obecný 3 až 5 laločnaté, hloh jednosemenný 5 až 7 laločnaté. Listy hlohu jednosemenného mají v paždí žilnatiny svazečky chlupů, listy hlohu obecného jsou bez chloupků. Oboupohlavní bílé květy ve vrcholících se odlišují počtem čnělek. Hlod ob. má v květu 2-3 čnělky, hloh jed. má pouze jednu čnělku. Z květu se na podzim vyvíjejí červené malvice s 2-3 peckami u hlohu ob. a s jednou u hlohu jed. Dozrávají v září nebo říjnu.

    Více informací o Hlohu jednosemenném: https://cs.wikipedia.org/wiki/Hloh_jednosemenn%C3%BD

Dub letní (Quercus robur)

    Je to mohutný listnatý strom z čeledi bukovitých. Přirozeně se vyskytuje v Evropě a Malé Asii, na Kavkaze a v některých lokalitách severní Afriky. Roste od nížin do podhůří, kde může vytvářet doubravy nebo růst jako solitér. Roste-li v lese, snadno ztrácí spodní větve.

    Koruna je mohutá, nepravidelně a mohutně rozložitá, protáhlá směrem nahoru. Borka tmavošedá, hrubě rozpukaná. Listy obvejčité peřenolaločnaté, na bízi srdčitě ouškaté. Občas trpí padlím.

  Více informací o Dubu letním: https://cs.wikipedia.org/wiki/Dub_letn%C3%AD

Jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia)

či obecný, je rostlina z čeledi růžovitých pocházející  z Evropy. Dorůstá až 5 metrů, kvete bíle v 7-12 cm širokých chocholících.

    Jeřáb ptačí se často plete s jasanem ztepilým, protože má podobný vzhled listů. U jeřábu jsou jednotlivé laloky listů jen o málo menší a na opticky poněkud delším stonku trochu blíže u sebe. Rychle roste, nemá kvalitní dřevo a nedožívá se většího stáří. Chutná ptákům, kteří se starají o jeho rozšíření (trusem). Je dekorativním stromem.

    Více informací o Jeřábu ptařím: https://cs.wikipedia.org/wiki/Je%C5%99%C3%A1b_pta%C4%8D%C3%AD

Růže šípková (Rosa canina)

    Je to keř dosahující výšky 1-3 metry.

    Roste na slunných stráních, mezích, v příkopech a na okrajích lesů. Vyskytuje se od nížin až do hor do výše 1200 m. n. m. Má ráda vápenatou, hlubokou půdu, její kořeny sahají až metr hluboko.

    Více informací o Růži šípkové: https://cs.wikipedia.org/wiki/R%C5%AF%C5%BEe_%C5%A1%C3%ADpkov%C3%A1

Bez černý (Sambucus nigra, L.)

    Je to listnatý keř, který má široké využití v léčitelství, farmacii i potravinářství. Čerstvé plody jsou mírně jedovaté, sušením se tato vlastnost ztrácí. Ztrácí se také tepelnou úpravou. Jedovaté jsou i listy, odvar z nich hubí hmyz. Otravy po požití listí nebo kůry se projevují silným zvracením, průjmem, celkovou slabostí.

    Více informací o Bezu černém: https://cs.wikipedia.org/wiki/Bez_%C4%8Dern%C3%BD

Mochna husí (Potentila anserina)

    Patří do čeledi růžovité.

    Ze silného, vytrvalého, mělce kořenícího, někdy hlízovitého, rozvětveného oddenku vyrůstají řůžice listů a z nich v uzlinách kořenující, až metr dlouhé plazivé, výběžkaté, nadzemní lodyhy. Jsou porostlé až 20 cm dlouhými, přetrhovaně lichozpeřenými 7-12jařmými listy skládající se z 13-21 lístků velkých do 3 cm; mají vejčitý tvar, po obvodu jsou hluboce pilovité až přenosečné, na rubu šedobíle přitiskle chlupaté a na líci přitiskle chlupaté až šedobíle plsnaté. Pravá část výběžkaté lodyhy končí květem a z paždí posledního listu vyrůstá ve směru druhá část lodyhy zakončená květem a odtud opět vyrůstá další část. Taková to lodyha se nazývá sympodium.

    Více informací o Mochně husí: https://cs.wikipedia.org/wiki/Mochna_hus%C3%AD

Rozrazil rezekvítek (Veronica chamaedrys L.)

    Vytrvalá bylina, 15-30 cm vysoká, lodyha se dvěmi řadami odstálých chlupů. Lysty přisedlé nebo krátce řapíkaté, 15-35 mm dlouhé a 10-25 mm široké, na bázi uťaté nebo mělce srdčité, často poloobjímavé, vroubkovaně pilovité, na rubu i líci chlupaté. Květenství je postranní, řídký, dlouze stopkatý, 10-30květý hrozen, kališní cípy podlouhle kopinaté, koruna 10-13 mm v průměru, obvykle sytě modrá s tmavším žilkováním, korunní trubka a její ústí bílé, korunní cípy nestejné, 3 větší okrouhlé, dolní užší. Plodem je tobolka. Kvete od května do srpna.

    Roste na pastvinách, loukách, mezícj, ve světlých lesích, častý je v křovinách a trávnících parků, zahrad, hřbitovů. Vyhovuje mu vlhčí, hlinitá, písčitá i štěrková půda bohatá na živiny.

    Vyskytuje se téměř v celé Evropě.

    Stejně jako Rozrazil lékařský tak i rezekvítek pomáhají při revmatismu, oba detoxikují, rozrazil potoční v kombinaci se zeleným čajem a tymiánem pomáhá při zvýšené hladině cholesterolu.

Třezalka chlupatá (Hypericum hirsutum L.)

    Jedná se o statnou, vytrvalou, 40-100 cm vysokou a chlupatou bylinu, s jednoduchými a odstálými chlupy, které jsou nejčastěji rezavé nebo špinavě bílé. Lodyhy jsou jednoduché, oblé, s úžlabními výhonky. Listy bývají přisedlé nebo krátké řapíkaté, vejčitě kopinaté a eliptické nebo podlouhlé. Mívají plochý okraj a jsou bez černých žlázek, pouze s drobnými siličnými nádržkami. Květěnstvím jsou bohaté kuželovité vidlany. Jednotlivé květy jsou cca 10-14 mm velké, s kopinatými, žláznatě zubatými listeny i kališními lístky, které nesou kyjovité žlázky. Žluté korunní lístky jsou ve špičce žlaznaté. Plodem je tobolka, ve které jsou hnědočervená semena. Kvete od června do srpna.

    Vyskytuje se v Evropě s výjimkou arktického pásma a nejjižnějších oblastí.

    Roste na mýtinách, křovinatých stráních, ve světlých listnatých lesích a v lesních lemech. Osidluje čerstvě vlhké, živinami bohaté půdy.

V Irsku je třezalka chlupatá zákonem chráněný druh.

Třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)

    Nazývaná lidově bylinou sv. Jana, čarovník, krevníček, prostřelenec, svatojánská bylina.

    Rostlina je vysoká 30-60 (100)  cm s dřevnatějící lodyhou kruhového průřezu. Listy jsou střídavé, eliptické, 2-3 cm dlouhé se sliznčnými komůrkami patrnými proti světlu. Květy jsou žluté pětičetné, pravidelné, obsahují barvivo hypericin.

    Rostou na slunném stanovišti se sušší půdou například pastviny, louky, okraje lesů, podél cest.

    Třezalka tečkovaná je léčivá bylina, drogou je kvetoucí nať sbíraná po rozkvětu hned ráno.

    Květ obsahuje třísloviny, glykosidy hyperosid, rutin a kvercetin, silice, pryskyřice, červené barvivo hypericin, ogranické kyseliny, provitamin A, vitamin C, fenolická barviva s fotosenzibilizujícím účinkem a další látky.

    Třezalka je vhodná jako silné antidepresivum s prokázanou účinností. Podporuje látkovou výměnu a působí proti baktériím. Používá se k léčení zánětů, kožních exémů, zevně i vnitřně k léčení ran, pohmožděnin a zlomenin. Tlumí vnitřní krvácení, zlepšuje kvalitu cévních stěn. Macerací květů v olivovém nebo slunečnicovém oleji se získá tzv. třezalkový olej jasně červené barvy, který má zklidňující a antidepresivní účinky, vhodný je k léčbě popálenin, omrzlin, ran, hemoroidů a vředů.

    K nežádoucím účinkům patří přecitlivělost na ultrafialové záření.

    Pozor: drogu z jiných druhů třezalek nesbíráme. Mají na průřezu čtyřhrannou lohydu a mnohem menší siličné váčky.

    Látky obsažené v třezalce jsou mohutnými induktory jaterních enzymů, třezalka může mít závažné a nepředvídatelné interakce s celpu řadou běžně používaných léčiv, např. včetně snížení účinku hormonálních antikoncepčních přípravků.

Svízel syřišťový (Galium verum)

    Tato bylina vyhání z pevného, dřevnatého, dlouhočelnného oddenku přímé nebo vystoupavé, asi půl metru vysoké lodyhy. Ty jsou zaoblené, čtyřžeberné, větevnaté a mají šesti až dvanáctičetné přesleny čárkovitých, jednožilných listů. Květy jsou velmi drobně, citrónově žluté. Jsou složeny v koncových, hroznovitých bohatých latách, mají medovou vůni. Plodem je suchá dvounažka, složená ze dvou lysých tvrdek. Kvete od června do srpna.

    Svízel syřišťový je velmi rozšířená bylina rostoucí na suchách, především podhorských pastvináchm, loukách a stráních.

    Předmětem sběru je kvetoucí nať.

    Droga je velice účinná v urologii, protože je močopudná. Snižuje chuť k jídlu, využívá se proto proti otylosti. Patří k nejlepším léčivům dutiny ustní, kde ji aplikujeme formou žvýkání čerstvé byliny nebo alespoň spařené suché drogy. Má také silné protirevmatické účinky, vhodný je na oteklé klouby kde se aplikuje ve formě kašovitého obkladu. Používá se také na vředy, nehojící se rány a kožní záněty a lehčí popáleniny.

    Pro homeopatické účely používáme kvetoucí vršek natě trhaný v době květu. Užíváme při poruchách krevního oběhu, prokrvování, v oblasti nervů, při bolestech nervového původu, epilepsii, hysterii, závratích, žaludečních neurózách apod.

Svízel povázka (Galium mollugo)

    Svízel povázka je vytrvalá bylina s dlouhými plazivými oddenky. Lodyhy jsou křehké, lámavé, poléhavé až vystoupavé, 60-70 cm dlouhé, větvené, čtyřhranné, lysé.

    Listy jsou v 5-8četných přeslenech, široce obkopinaté až úzce obvejčivé, na okraji drsné drobnými, k vrcholu listu namířenými osinkatými chlupy, na svrchní straně lesklé, na spodní straně matné až ojíněné.

    Květenství je rozkladité, v obrysu široce vejčité. Vrcholíky jsou řídké, chudokvěté, dolní větvení květenství je rozestálé až šikmo dolů odstávající.

    Květní stopky jsou 2-4 cm dlouhé, koruna je kulovitá, 2-3 mm v průměru, bílá, téměř až k bázi členěná v ploché hortité korunní cípy. Čnělky jen při bázi srostlé. Kvete od června do července.

    Plody jsou merikarpia polokulovitá, 1,2-1,4 mm dlouhá, 0,8-1 mm široká, hnědočerná až černá.

    Vyskytuje se v nížinách a podhorských oblastech. Přednost dává vlhkým loukám.

Hadí mord nízký (Scorzonera humilis, synonymum - Scorzonera plantaginea Gaudin)

    Vytrvalá bylina řadící se do čeledi hvězdnicovité. V České republice je tento druh hadího mordu zařazen do kategorie ohrožených druhů (C3) zákonem chráněný je i na Slovensku a v Německu.

    Hadí mord nízký je přibližně 10-40 cm vysoká rostlina, podle některých zdrojů může dorůstat až 50 cm. Má tlustý vertikální kořen a krátký oddenek. Lodyha je nejčastěji jednoduchá, přímá, někdy může být chudě větvená, na bázi a pod úbory je lodyha lehce vlnatě chlupatá. Přízemní listy a losty rostoucí ve spodní části lodyhy jsou ploché. mají obkopinatý, obvejčitý až čárkovitě kopinatý tvar. Jsou dlouhé 5-30 cm a široké 5 cm, celokrajné a mají zřetelný řapík. velký úbor vyrůstá na konci lodyhy, má asi 4 cm v průměru a je složen z jazykovitých květů. Zákrov vejcovitý až zvonkovitý. Koruna citronově žlutá až bělavá na vnější straně načervenalá či hnědá. Kvete od května do července. Plodem je nízká válcovitá nažka dlouhá 7-9 mm s bělavým chmýrem.

    Roste na loukách a pastvinách, světlých lesích a okrajích lesů od pahorkatin hor, vzácně vstupuje až do karů. Preferuje těžké jílovité, neutrální až slabě kyselé půdy na výslunných až polostinných stanovištích.

Chrpa luční (Centurea jacea)

    Chrpa luční je vytrvalá bylina s rozvětvenou lodyhou porostlou úzkými, dlouhými, kopinatými přisedlými listy. Lodyha i lodyžní listy jsou často drsně chlupaté. Kromě lodyžních lze u této rostliny nalézt i přízemní listy. Ty jsou vejčitě kopinaté a ve spodní části se zužují v řapík. Má hranatý stonek, vzpřímený, může být i poléhavý.

    Kvete od června do srpna. Květní úbory jsou složené z fialkových trubkovitých květů, výjimečně bílých. Zákrov úboru je tvořen mnoha listeny s zřetelně odlišeným světle hnědým přívěskem. Plody jsou nažky s úzkám límečkovitým lemem, bez chmýru.

    Chrpa je typickou rostlinou luk, úhorů, pastvin, křovinatých mezí, okrajů silnic. Vyhledává vlhké až vysýchavé, hlinité, slabě kyselé až mérně zásadité půdy. Lze ji nalézt téměř po celé Evropě v různých nadmořských výškách. Na Šumavě roste až ve výšce 1000 m. n. m.

    Tento druh je poměrně hojný, proto není chráněn. Ovšem chráněn je její poddruh chrpa luční ostroperá.

Vratič obecný (Tanacetum vulgare)

    Vratič je až 150 cm vysoká bylina z čeledi hvězdnicovité.

    Je to vytrvalá rostlina, která roste na neupravovaných plochách, rumištích, železničních náspech, okrajích cest apod.

   Rostlina má výrazné aroma. Má téměř dřevnatý oddenek. Lodyha je hustě olistěná, listy jsou střídavé, ve tvaru elipsy členěné do zubatých lístků. Horní část lodyhy se větví a nese husté chocholičnaté složené květenství knoflíkovitých zlatožlutých úborů. Kvete od července do října a plodí vejčité nažky.

    Užívá se jako léčivka proti střevním parazitům a na hojení ran. Při požití velkých dávek vyvolává zvracení a průjem. Před jejím užitím jako stomachikum a vermutigum jr nutno varovat. Obsahuje silici s thujonem. Vůně sušeného vratiče odpuzuhe hmyzí parazity jako blechy, klíšťata a štěnice.

Přeslička rolní (Equisetum arvense)

    Druh byliny z třídy přesličky.

    Přeslička rolní je vytrvalá, výtrusná bylina vysoká 10-70 cm. Na jaře vyrůstá fertilní lodyha s výtrusnicovým klasem, která je nezelená, později potom sterilní letní zelená lodyha. Letní lohyda je mělce rýhovaná a přeslenitě se větví. Má bočně přeslenitě uspořádané listy, nahoře mají volné konce a tvoří zuby pochvy.

    Vyhovují jí kyselé až slabě zásadité půdy, roste na polích, podél cest, na loukách.

    Sbírá se její nať. Významný je její účinek diuretický neboli močopudný. Zvyšuje vylučování moči a tím nachází uplatnění při zánětech močových cest nebo při výskytu močových kamenů. Doporučuje se k proplachové léčbě bakteriálních a zánětlivých onemocnení močových cest či ledvinovém písku. Používá se také při křečích žaludku, špatně se hojících vředech a ranách, lokálním zánětu mandlí a tak dále...

Řebříček obecný (Achillea millefolium L.)

    Vytrvalá bylina, 10-80 cm vysoká, z čeledi hvězdnicovitých, s plazivým oddenkem. Lodyha chlupatá, přímá, jednoduchá a hustě listnatá. Přisedlé, střídavé listy jsou 2krát až 3krát peřenosečné, v obrysu kopinaté. Květenství je chocholík (4-10 cm v průměru), složený z drobných úborů. Každý úbor je složen asi z dvaceti trubkovitých květů žlutavé barvy a pěti bílých nebo narůžovělých květů na obvodu. Plody jsou stříbrošedé nažky. Rostlina kvete od června do září.

    Není náročný na půdní podmínky, vyskytuje se na loukách, polích, mezích, okrajích lesů atd...

    Používá se na zlepšení chuti k jídlu, povzbuzuje vylučování žaludečních šťáv a zvýšení tvorby žluče, čímž zlepšuje trávení. Působí močopudně, desinfekčně, antisepticky, utišuje kašel, podporuje hojení ran a kladně působí na krevní oběh. Tlumí krvácení a potlačuje křečovité bolesti během menstruace. Sbírá se kvetoucí nať nebo úbory před rozkvětem.

Jahodník obecný (Fragaria vesca)

    Obecně známý jako lesní jahoda, 2-20 cm vysoká rostlina z čeledi růžovitých. Roste planě na osluněných stanovištích v lesích a hájích, na lesních pasekách, loukách i na mezích.

    Jahodník kvete od května po celé léto, souplodí průběžně dozrává.

    Je to vytrvalá víceletá bylina, rozmnožuje se vegetativně přízemními šlahouny, které vyrůstají z úžlabí řapíkatých trojčetných listů složených z vejčitých pilovitých lístků.

    Mladé listy, kořen a zralé plody se využívají k léčebných účelům. Připravuje se z nich čak, který pomáhá při látkové výměně, při katarech žaludku a střev, při zánětech močových cest a hemoroidech.

Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica)

    V České Republice nejrozšířenější zástupce rodu kopřiva. Je využívána jako léčivá bylina či jako důležitá část potravy hospodářských zvířat.

    Kopřiva dvoudomá je jak již jméno napovídá dvoudomá bylina dorůstající výšky 50-150 cm, výjimečně až 2 metrů. Lodyhy jsou přímé, nevětvené.

    Je sbíraná jako léčivá bylina. V léčitelství má velice rozmanité využití. Působí proti chudokrevnosti, antirevmatikum, protizánětlivě, dezodoračně, urychluje hojení ran. Účinkuje také jako kardiotonikum, antidiabetikum, protiprůjmově, antivirově, podporuje činnost slinivky a vaječníků, pomáhá při bronchiálním astmatu, působí močopudně, zastavuje krvácení, zlepšuje prokrvení vnitřních orgánů atd...